Intervjů

Dneska, to zase byl den. Samá situACE. Ráno se mi vůbec nechtělo vstát, ale musela sem :) tak jsem šla na tramvaj a tam se mi stala první situACE. A to ta, že tramvaj přijela a řidič vystoupil a něco tam montoval. Nevim co jako montoval. Naštěstí mu montování netrvalo dlouho a my mohli vyrazit. Tak jsme tedy jeli do práce a cesta ubíhala. Teda já jela sama, ale i s lidma. Ti asi taky jeli do práce, protože nevím, kam by jinam brzo ráno jeli. V práci pohoda, byla sranda, jedlo se, pilo a hodovalo, ale taky pracovalo. Jo!!! A taky vlastně ráno jezdí tramvají takovej pán, kterej neumí smrkat a pořád popotahuje :( včera nejel, tak jsem si řekla, že by nemusel ani dneska. Na zastávce jsem ho neviděla, tak jsem byla ráda, jenže!!! Co čert nechtěl, na poslední chvíli přiběhl :( a zase popotahoval a chrochtal celou cestu. Druhá situACE. Já mu chtěla slušně podat kapesník, ale pak jsem si to rozmyslela, protože ten pán třeba takový kapesník nigdá neviděl a neumí s ním zacházet. To víte, doba ledová je doba ledová. Inu, po práci se šlo do města, podívat se co je novýho. Nic. Jako vždy. Tak se jelo domů, jela tramvaj a málem přejela nějakýho pána, to byla další situACE.  Takových situací za jeden den, to asi bude znamení. Pak mi doma ještě nešel zip v počítači, ale nakonec jo. Tak ještě, že to mám kam napsat, protože můj nereálný život by jinak ztratil docela smysl a to bych nepřežila. Ještě přidávám obrázek z mýho intervjů, na kterým sem byla :) Koukám, že tam mám trochu rozmazanej mejkap, ale co už.