Světová kríze všech krízí zažehnána

Stalo se něco, na co jsme dlouho čekali. ONI pomalu odcházejí. Tiše, nepozorovaně - stejně tak, jako přišli. Nejsou vidět, jen tiše vyčkávají ve tmě. Splynou s ní a vy slyšíte jen nepatrný šepot, který se ozývá z koutů té tmavé místnosti. Když budete opravdu pozorně naslouchat, možná uslyšíte i tiché šouravé kroky, to, jak se pohybují po místnosti. Kdyby jste ovšem rozsvítili, oni zmizí. Vypaří se jako dým, zmizí a nezbyde po nich nic. Avšak, když opět zhasnete, vrátí se. ONI se vrátí. Budou tu pořád, čekat ve tmě jako hladoví vlci, čekající na svou kořist. Nedávejte před nimi najevo strach, oni se jím živí. Jsou šťastni, když vy se bojíte. Smějí se, když vás vidí plakat. Až si vaše oči přivyknou tmě, pozorně se po pokoji rozhlédněte. Třeba to, co vypadá jako obyčejná židle, skříň, stolek nebo lampička, můžou být oni. Dívejte se. A čekejte....