Kulturní vložka

Dneska sem napíšu pouze kulturní vložku, kterou jsem objevila na nejmenované diskuzi. Napsala ho kamarádka bastiena, ale autor není znám. Zřejmě už dávno umřel, budiž mu tedy země lehká. Tak a tady je ta vložka (samozřejmě kulturní!!!): byl jeden král, byl starý, už netěšil ho svět. netěšily ho dary. ten král rád jedl med, tak rád ho jedl z misky, rád strkal do něj nos. měl medu plné pysky a trůn měl plný vos. když jedl med trůn zářil. když nejedl trůn zhas. ten král se šťastně tvářil a tak mu plynul čas. na jeho sladkém nose, jenž svítil jako báň, se zalíbilo vose a usedla si naň. ten král hrál na mandoru, ach, co jej napadlo, důvěřovati tvoru, který má žahadlo! když jednou setmělo se a začal padat sníh, král omluvil se vose a třikrát mocně kých. ta vosa byla podlá, ten nevděčný tvor zhrd. ta vosa krále bodla a král měl z toho smrt.

To je, co? Úplně v tom cejtim tu sílu a teplo, které uvnitř sálá a dere se ven. Každopádně nevím, co tím chtěl básník říci. Ale mohli bychom si tu básničku rozebrat. Tedy, jedná se o nějakého krále, který rád jedl med. Zřejmě bylo léto, protože v básni je zmínk o vosách a ty (jak skoro každý ví) v zimě moc nelétají. Tak bylo tedy léto, krásný slunečný letní den a král, místo aby byl někde na koupališti, seděl na svém trůně a cpal se medem. No a vosy (jak už to bývá) mají rády sladké a jak cejtí třeba ten med, tak se neznají. Král měl zřejmě nějaké moderní trůn, nejspíše vyrobený v Las Vegas, protože (jak se v básni píše), trůn při jídle svítil. A nejen on, dokonce i králův nos. Inu, vosy dostaly chuť na med a jelikož to jsou vosy, tak se ani neptaly a šly rovnou na med. Jedna vosa byla zřejmě vzteklá, že nebud emít dost a tak krále píchla do frňáku. Král zřejmě měl, chudák, alergii na vosy a jelikož se mu nedostalo první pomoci a neměl asi u sebe mobil, aby si záchranku zavolal, tak zemřel. No, to je všechno. Co z toho plyne? Nejezte med v létě!!!!!